Zónování matrace

Proces návrhu a výroby matrace s cílem vytvořit různé zóny (oblastí) tuhosti po její délce. Princip spočívá v tom, že matrace by neměla být po celé ploše stejně tvrdá, protože naše tělo na ni nepůsobí rovnoměrně – například ramena a boky vyvíjejí vyšší tlak a potřebují měkčí zanoření, zatímco bederní oblast a stehna žádají pevnější oporu. Při zónování se tedy zohledňuje anatomie: navrhuje se, kolik zón matrace bude mít (často 3, 5 nebo 7) a jaké vlastnosti která zóna dostane. Realizace zónování může probíhat různě: kombinací materiálů (např. pruhy tvrdší pěny a měkčí pěny slepené vedle sebe), profilováním (výřezy, průduchy nebo vlnky vyřezané do pěny v určitých úsecích změkčí danou oblast) nebo u pružin různou tuhostí pružinek (silnější drát pro tvrdší zónu, slabší pro měkčí). Správně vyzónovaná matrace zajistí, že páteř spáče je při ležení rovná a svaly odpočívají – každá část těla je podepřena „tak akorát“. Například bez zón by tvrdá matrace tlačila na rameno, až by způsobila necitlivost ruky, ale díky zónování v oblasti ramen povolí a rameno se ponoří. Zónování matrace je tedy konstrukční prvek zvyšující komfort a zdravotní přínos lůžka. Platí, že více zón nemusí vždy znamenat lepší matraci, ale dobře provedené zóny (i třeba jen tři) mohou významně vylepšit pocit ze spaní. Zónování jde ruku v ruce s pojmem zónová matrace – ta je výsledkem tohoto procesu.